Duše zemřelého tchána

Byla jsem ve věku asi kolem 22 let, když z ničeho nic onemocněl můj tchán a odvezli ho do nemocnice. Byl tam docela dlouho, zjišťovali co mu je. Můj manžel tenkrát věřil v jeho uzdravení, ale já tušila opak.  To proto, že když jsme ho byli navštívit v nemocnici, tak bezvládně ležel na posteli a nikoho nepoznával. Podívala jsem se mu hluboko do očí a v tom jsem ucítila, jakoby se mnou mluvil. Jeho duše mi sdělila, že brzy odejde. Byla jsem z toho celá pryč a nevěděla jsem, jak to mám říct manželovi. Nakonec jsem dostala odvahu, ale samozřejmě mi nevěřil. Uběhl tak týden a manžel rozhodl, že opět navštívíme jeho otce. Ale mě se jet nechtělo. Tušila jsem, že zemře. A tak se i stalo. Asi 10 min. před tím než dorazil manžel k otci na pokoj, byl už mrtev. Po několika dnech se u nás doma začali dít zvláštní věci vždy kolem půl dvanácté v noci. Seděla jsem v obývacím pokoji na sedačce a v tom jsem měla pocit, jakoby se za mnou otevřel velký mrazák. Naskočila mi husí kůže a měla pocit, že tu někdo nebo něco je. Toto se opakovalo několik nocí za sebou. Tu osudnou noc to bylo pro mě velmi děsivé. Byla jsem sama doma, syn spal a manžel byl v práci. Nastala opět ta hodina, kdy mě duše tchána navštívila. Dnešní noc to bylo ovšem silnější. Dával o sobě hlasitě vědět. A to v kuchyni. Mívala jsem tam ve skřínce v horní polici plechovku plnou tužek. Z ničeho nic rána. Taková jako kdyby vám ta plechovka upadla a tužky se vysypaly. Zůstala jsem sedět celá vyděšená na gauči a sbírala odvahu vstát a jít se podívat do té skříňky v kuchyni. Nakonec jsem musela vstát, protože v ložnici začal plakat náš 18 měsíční syn. Šla jsem přes kuchyň se strachem. Ale moje zvědavost byla silnější, tak jsem tu skříňku otevřela. Otevírala jsem ji velmi opatrně s tím, že by se na mě ty tužky vysypaly. A byla jsem v šoku. Ty tužky vysypané nebyly, ale byly o polici níže, než bývaly. Mezi tím došel manžel z práce a já šla za plačícím synem. Otevřela jsem dveře od pokoje. Malý tam stál v postýlce, vzlykal a ukazoval do prostoru prstem se zvláštním výrazem v očích a slovy: tam pán. Bála jsem se syna vzít do náruče a utišit ho, ale nakonec jsem se překonala. Vrátila se do obývacího pokoje a vše muži vyprávěla. Nevěřil mi, že je tu duše jeho otce. A tak mi nezbylo nic než se obrátit o pomoc na svou matku. Zavolala jsem ji, a vypověděla, co se stalo. Vůbec nebyla překvapená a poradila mi co dělat. Řekla mi, že se přišel rozloučit, protože to nestihl. A až další noc až přijde, mám mu říci, něco v tomto smyslu. Děkuji ti, že jsi přišel a rozloučil se s námi, ale nyní již odejdi ke světlu. Tak jsem tedy následující noci tak učinila a od té doby už nepřišel. Nějaký čas se mi nic neudálo. Až po několika letech.