Můj příběh - pokračování

Milí čtenáři, již nadešel čas pokračovat v příběhu, který už jste jistě četli. Pro připomenutí končil v části mého života, kdy jsme se s Richardem rozhodli opustit to staré pro něco nové.¬ Prošli jsme si oba rozvodem. Vše probíhalo bez větších potíží. A to jen díky tomu, že k tomu všechny zúčastněné strany přistupovali s rozumem. Víte v jakýchkoliv sporech ať už jsou to domácí neshody, pracovní a nakonec i ty, jež je třeba řešit i soudně je velice důležitá komunikace, tolerance a pochopení. Tímto skončila minulost a my mohli s čistým listem se oddat našim snům do blízké budoucnosti.  A opět jsem snila, ale nyní ne sama, ale společně. Snili jsme o novém domě, kde bychom spokojeně žili. A za pár měsíců jsme ten domeček našli. Hned nás oslovila moje intuice, a řekla mi, že je to přesně on. A tak jsme neváhali a ještě týž den jsme se rozjeli na něj podívat. Nevěděli jsme, jestli někdo bude doma, ale tak moc nás to přitahovalo, že jsme to riskli a vyjeli.  Nacházel se v malé vesničce, snad na konci světa s nedotčenou přírodou kolem samé lesy a vinice. Byla jsem v takovém úžasu, že jsem až oněměla. Vychutnávala jsem si to plným srdcem a to jsem ještě netušila, že přijde něco lepšího. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů a to doslova. Zazvonili jsme a otevřela nám velmi milá paní a pozvala nás dál. Provedla nás domem, který mně oslovoval velkou energií, kterou jsem do té doby neznala. Jako by měl svou vlastní duši. Poté nás zavedla na zahradu. Nabídla kávu a buchty, které zrovna vytáhla z kamen. Jak jsem si tak vychutnávala kávu, z ničeho nic mě něco tahalo za nohavici a po těle jsem cítila husí kůži. Tyto pocity jsem měla celou dobu pobytu v zahradě. Bylo to velmi zvláštní, ale důvěřovala jsem. Věděla jsem, že tady chci žít. S paní jsme se dohodli na koupi a šťastní odjeli domů. Doma mi vrtalo hlavou, co to na té zahradě bylo? A tak jsem se pohroužila do meditace.V tomto změněném stavu vědomí opouští má duše tělo a tak se přemisťuje a napojuje na jiné duše.Přenesla jsem se tedy na onu zahradu. Prošla domem a nic zvláštního, až jakmile jsem otevřela dveře do zahrady. A tak je tady ten zážitek, jak jsem se cítila jako Alenka v říši divů: vešla jsem a jako první se mi zjevil skřítek Erin, vypadal jako sádrový trpaslík jen bez vousů. Měl tak něco kolem 30cm a skákal radostí a vítal mě jako bychom se snad znali. Řekl mi, že je to duch země. Poděkovala jsem mu za přivítání a v tom přiletěla nádherná bytůstka. Poletovala kolem mě tak lehce. Měla křídla vážky, bleděmodré vzdušné šaty a krásně kudrnaté blond vlasy. Taky jsem ji přivítala a představila se mi jako přírodní duch vody se jménem Eli. A přilétly ještě dvě. Přírodní duch stromů Lien a přírodní duch květin Lili. Řekli mi, že tato zahrada je léčivá. Tímto se pak semnou rozloučili a já celá dojatá se probrala z meditace. Po tomto zážitku jsem již s  jistotou věřila, že v tom domečku budeme bydlet. Trvalo to velmi dlouho, než se prodej uskutečnil. Bylo mnoho komplikací, chvílemi jsme to už i vzdávali a byli na pokraji sil. Ale vytrvali jsme a den před štědrým dnem jsme podepsali smlouvu o koupi. Bylo to náročných 6 měsíců, ale stálo to za to. Ono, když je vaše touha velká a stojí vám za to vytrvat a překonáte všechny překážky tak nakonec s odstupem času na vše zapomenete a zbude vám už jen pocit naplnění. Nyní si žijeme v novém domě s léčivou zahradou, kde si medituji a čerpám sílu. Kolem mne létají motýli, sem tam se mihnou ještěrky a ptáčkové jsou mi až v neuvěřitelné blízkosti. Měli pravdu, naše zahrada je léčivá. Každý kdo s otevřeným srdcem do ní vstoupí a dovolí, aby pomohla tak pomůže. Příkladem je moje matka, která měla potíže s nohou a po pobytu v zahradě, byla vyléčená. Dále jeden přítel, který zadržoval své emoce několik let, se uvolnil. A udělalo se mu lehko na duši. Každému je v zahradě velmi dobře, když otevře své srdce. Byli tu i ti, kteří tuto energii nemohli přijmout a tak se většinou dlouho nezdrželi a jen sebou neklidně šili a velmi rychle náš dům i zahradu opustili. Ještě nebyli připraveni, ale vše má svůj čas a v pravý čas se vrátí. Takže milí čtenáři, vyzývám vás, abyste snili jako malé děti, a šli v každé situaci za hlasem svého srdce. Překonali dotěrné myšlenky ve své hlavě a věřili, že vše je možné. Jen se nechte unášet proudem života, vychutnávat si přítomný okamžik tady a teď. Život je příliš krátký na to abychom ho promrhali. Na světě je tolik krásných věcí, ze kterých se můžeme radovat každý den. Vidíte tady, že se sny plní. A splnil se mi ještě jeden, ale až za desítku let. Jako malá holka jsem chtěla mít pohádkovou svatbu. Ta první to ovšem nebyla. Asi to tak mělo být. Vypadala tradičně, jak bývá zvykem. Na úřadě, potom oběd se všemi těmi zvyky od rozbití talířků a tak dále. Známe to všichni.  Ale jak říkám toto nebyl splněný sen. Splnil se mi až před časem, kdy mě Richard požádal o ruku. Povídali jsme si, jak by naše svatba měla vypadat. Také měl touhu mít netradiční svatbu. A tak jsme si to vysnili. Za slunečného dne, v naší léčivé zahradě oddáni pod širým nebem s lidmi, který jsou našemu srdci blízké. Bez tradičních zvyků. Bylo to uvolněné. Já měla konečně hezké šaty (ty první byly totiž po mé tetě, starý model). K obědu nebyla žádna polévka a svíčková na smetaně, ale kýta na rožni. První tanec nebyl klasický, ale v rytmu rychlé hudby. Takže nádherný sen se splnil.
No a to by tak z mého života jako příklad, že se dá žít spokojeně, bylo všechno. Děkuji vám, že jste se dočetli až do konce. Snad vás to inspiruje změnit i svůj život pokud vás nenaplňuje. A na konec vám daruji návod jak si přivolat do života to co chci. A splnit si tak sen a žít svůj sen, který naleznete v dalších sekcích.