Není to žádné kouzlo

Často si pozitivní myšlení pleteme s nějakým kouzelnictvím, jedno zaměňujeme za druhé. Jak nepodlehnout iluzi všemocnosti, zděděné odkudsi z dětství?

«Nedostáváš to, co chceš jenom proto, že ses nenaučila myslet pozitivně, – přesvědčuje mě kamarádka navštěvující třetím rokem kurs pozitivního myšlení. – Když se chceš zbavit samoty, musíš v myšlenkách «požádat», aby ti někdo daroval lásku. A když jsi s někým na kordy, představuj si, jak dotyčného strkáš do bubliny nebo do nějaké kukly – a přestane v tobě budit negativní emoce». Má přítelkyně je přesvědčena, že navštěvuje kurs pozitivní psychologie, ve skutečnosti se však ponořila do světa magického myšlení.

«Velmi často si pozitivní myšlení pleteme s magickým. Mezi nimi je ovšem obrovský rozdíl. Magické myšlení je jakási iracionální víra, že silou vlastních myšlenek můžeme změnit realitu, ovlivnit jiné lidi, předměty nebo události. V logice magického myšlení stačí představit si to, o co usilujeme a všechno se uspořádá samo sebou, bez jakéhokoli úsilí z naší strany.

Když se naladíme na to, že s partnerem v rozhovoru dokážeme najít společný jazyk, začínáme se chovat laskavěji, pozorněji, více přátelsky – a rozmluvou skutečně můžeme k něčemu dojít.

To není žádné kouzlo. Stejně tak přímo neovlivňují náš svět negativní myšlenky – jenom nás dělají zranitelnějšími, ztrácíme víru v sebe.

«Ty tolik populární takzvané kursy pozitivního myšlení ve skutečnosti učí zásadám magického myšlení. Zájem o ně je pochopitelný: „vézt se na vlně úspěchu“, „myslet v měřítkách krásné budoucnosti Země“, „vysílat do světa vlny přátelství a přijetí“ v naději na to, že se dočkáme vzájemnosti, je mnohem lehčí, než učit se vztahy s jinými lidmi budovat, chápat jejich city, vyjadřovat vlastní emoce a vyrovnávat se se ztrátami“.

Elena Ratner

Zdroj: www.pronaladu.cz