Sebeláska

Chápeme-li všeobjímající bezpodmínečnou lásku jako základ podstaty našeho bytí, jedná se o lásku zahrnující veškeré své projevy.

Jako jeden z těchto projevů je sebeláska.

Rád bych se věnoval právě tomuto jednomu aspektu universální lásky, neboť sebeláska bývá často podceňována a přehlížena, ačkoliv se jedná o základní stavební prvek, od kterého se odráží ostatní aspekty universální lásky z pohledu našeho fyzického bytí.

Někdy mi připadá, že citliví a duchovně založení lidé chápou lásku jako svoji podstatu a to, co nás všechny spojuje. Rozdali by se, avšak přehlíží sami sebe. Udivuje mne, o jak častý fenomén se jedná.

Uvědomme si, že láska je druh energie a věda má na energie vzorce. Energie, kterou systém přijímá, se rovná energii, kterou systém vydává. Rovnováha je podmínkou harmonického působení systému. Jakákoliv nerovnováha, ať již v příjmu nebo ve výdeji energie způsobuje a poukazuje na disharmonii systému. Tento systém jsme i my a tedy rovnováha musí existovat i v případě naší lásky.

Je dobré lásku dávat, ale je stejně dobré ji i přijímat. Nejsme tu jenom proto, abychom rozdávali lásku, jsme všichni součástí něčeho většího a pokud máme všichni žít harmonicky, naučme se lásku nejenom rozdávat, ale i přijímat. Vždyť láska je bezpodmínečná, nejčistší energie, všichni si ji zasloužíme. Je naší podstatou a cestou k našemu energetickému vzestupu. Vidím kolem sebe báječné lidi, kteří druhé léčí, rozdávali by druhým lásku a sami si ji dobrovolně odpírají. Mé srdce pláče, když vidím tyto vnitřně nádherné bytosti, se srdcem na dlani, kteří podvědomě ubližují sami sobě. Rád bych jim poslal lásku, ale oni ji nepřijímají.

Disharmonie se projevuje v našich vibracích a podle toho, jakým způsobem vibrujeme, jako magnet přitahujeme podobně vibrující jedince a situace. To je například důvod, proč při duchovním vzestupu si přestáváme rozumět s bývalými přáteli a nacházíme nové. Často potom slyším věty typu „modlím se tam nahoru, aby se situace zklidnila, a posílám tomu dotyčnému lásku, aby pochopil a přestal mi činit to, co dělá“ – a kde jsme my? Druzí nám nastavují zrcadlo, zamysleme se. Láska je lék, a pokud chci druhé láskou vyléčit, musím ji najít. Pokud nemám žádné peníze, i kdybych se snažil sebevíc, nemůžu potřebným žádné dát. Pokud mám v sobě disharmonii lásky, výsledek je podobný. Pokud mám druhým láskou pomáhat, musím začít u sebe.

Objevme v sobě tuto lásku, lásku ke všemu stvořenému, tedy i k sobě. Všichni jsme obrazem něčeho úžasného a lásku si zasloužíme. Odbourejme si ty bloky, které jsme si podvědomě sami vytvořili a posílejme lásku i sobě, odpusťme si. Podívejme se na sebe jako na malé dítě, pohlaďme to nevinné stvoření, pomazleme se s ním, posílejme mu lásku. Bloky se odbourají a život se nám začne měnit. Pokud cítíme své poslání v pomoci druhým a vnitřně si odpíráme pomoci sobě, použijme afirmaci, která opakováním a prožíváním tyto bloky odbourá „ Rád přijímám všechno dobré, čím více si dovolím přijímat, tím více mohu pomáhat druhým“.

V momentě, kdy pochopíme a procítíme sebelásku, máme co nabídnout. Lásku si tím dovolíme přijímat i od ostatních a lásku můžeme i rozdávat, již máme z čeho. Do této doby máme pocit, že lásku dáváme, ale teď to i cítíme. Naše tělo (těla) pocítí harmonii a začneme vibrovat jinak. Tím přitahujeme opět jiné situace a lidi a náš život se ozdravuje.

Podívejme se například na problém sebedůvěry. Pokud někoho miluji, důvěřuji mu. Pokud někomu nedůvěřuji, vyhýbám se mu. Mějme se rádi, přijměme se, posílejme si lásku, začněme se milovat, důvěřovat si, vyrosteme. Takových dalších problémů se vyřeší spousty. Zamyslete se sami – do jaké míry se máte rádi?

Zdroj:  https://svetloatlantidy.cz