Strašení v bytě

Když jsme se z Richardem a mým synem nastěhovali do pronajatého bytu se po čase začalo opět něco dít. Když jsme tak sedávali večer v kuchyni a povídali si občas jsme zaslechli kroky za dveřmi kuchyně, blikaly žárovky, zapínala se časomíra na troubě a pak zvonila. Z toho všeho jsme si dělali ještě legraci, ale jen do té doby než to začalo být už opravdu nepochopitelné našim běžným rozumem. Začaly se přesouvat věci z místa, kde obvykle byly. První se zastavily hodiny a chvíli na to spadly a rozbily se. Moc jsme se lekly. No a potom Richardovi náramkové hodinky, které měly své místo na věšáčku zmizely. Objevil je, až když se chystal jít spát. Byly pod polštářem. Už jsme toho měli dost. Tak dlouho se snažili upoutat na sebe pozornost, až se jim to povedlo. Pohroužila jsem se do meditačního stavu a tak jako kdysi zjišťovala, kdo jsou a co chtějí. Zjevili se mi zástupy duší zemřelých a chtěli převést ke světlu. Byla jsem zděšená tím množstvím. Říkala jsem si tak toto sama nezvládnu, bylo jich tam tak něco přes dvě sta. Požádala jsem tedy Richarda o pomoc. Souhlasil a tak jsme se přesunuli do ložnice na postel a otevřeli světelnou bránu v sobě.  Procházeli skrze mě snad světelnou rychlostí, viděla jsem celé zástupy. Asi po stovce jsem je přestala počítat a musela vše ukončit. Byla jsem moc vyčerpaná. Ale oni pořád naléhali, upozorňovali na sebe, že jsem si musela požádat o pomoc anděla strážného. Ten mi ukázal symbol, který jsem následně namalovala. Řekli mi, že ho mám dát na nějaké místo v bytě a oni tím symbolem projdou jako bránou ke světlu. Tak jsem i učinila a vyčerpaná v ranních hodinách ulehla ke spánku.